Help me if you can I'm feeling down.

Vlastně se mám úžasně. Bezesporu. Skvěle. Božsky. Kurva skvěle. Slunce svítí, prodává se zmrzlina a jako by mi osud, Bůh, říkejte si tomu jak chcete, přihrával co nejvíc možností, jak být s ním.

A stejně. Stejně se mi za jedinou vteřinu dokáže nálada tak rapidně změnit. Stejně se za tím vším smíchem skrývá jen další pláč.

Nemám žádný určitý důvod, který by mi znepříjemňoval život, prostě si ho znepříjemňuji snad jen pocitem své vlastní existence nebo čím. Asi jsem taková vždycky byla.

Přála bych si, aby za mnou někdo přišel, podíval se mi do očí a řekl: "Co se děje?" Moc bych si to přála. Potřebuju to. Potřebuji pomoc. Někoho. Nemusíš nic říkat - Jen za mnou přijď a obejmi mě. Prosím.
Sakra, vždyť já ale vím, že jsou tu pro mě. Jenže já jim o ničem takovém nikdy neřeknu. Ani nevím, co přesně bych měla říct. Všechny ty zasrané pocity jsou jen a jen v mé hlavě a stále mě tlačí dolů. Jen blbé neurčité pocity. Že jsem tu sama. Že tu být nechci. Že to nikdo nikdy nepochopí. Protože je to jen  má hlava. 


Potřebuju tě, jenže ty jsi poslední, kdo by o tom měl vědět.
Potřebuju tě a stále budu čekat, že přijdeš.
I když vím, že se asi nedočkám.

Protože nic z toho nejde vidět, protože všechno je to jen v mé hlavě.

coffincoffincofiincoffincoffincoffincoffin

A poslouchat MCR mi fakt nepomáhá.
Protože se mám ještě víc na hovno. 

And if you save my life, I'll be the one who drives you home tonight.