Help me if you can I'm feeling down.

Vlastně se mám úžasně. Bezesporu. Skvěle. Božsky. Kurva skvěle. Slunce svítí, prodává se zmrzlina a jako by mi osud, Bůh, říkejte si tomu jak chcete, přihrával co nejvíc možností, jak být s ním.

A stejně. Stejně se mi za jedinou vteřinu dokáže nálada tak rapidně změnit. Stejně se za tím vším smíchem skrývá jen další pláč.

Nemám žádný určitý důvod, který by mi znepříjemňoval život, prostě si ho znepříjemňuji snad jen pocitem své vlastní existence nebo čím. Asi jsem taková vždycky byla.

Přála bych si, aby za mnou někdo přišel, podíval se mi do očí a řekl: "Co se děje?" Moc bych si to přála. Potřebuju to. Potřebuji pomoc. Někoho. Nemusíš nic říkat - Jen za mnou přijď a obejmi mě. Prosím.
Sakra, vždyť já ale vím, že jsou tu pro mě. Jenže já jim o ničem takovém nikdy neřeknu. Ani nevím, co přesně bych měla říct. Všechny ty zasrané pocity jsou jen a jen v mé hlavě a stále mě tlačí dolů. Jen blbé neurčité pocity. Že jsem tu sama. Že tu být nechci. Že to nikdo nikdy nepochopí. Protože je to jen  má hlava. 


Potřebuju tě, jenže ty jsi poslední, kdo by o tom měl vědět.
Potřebuju tě a stále budu čekat, že přijdeš.
I když vím, že se asi nedočkám.

Protože nic z toho nejde vidět, protože všechno je to jen v mé hlavě.

coffincoffincofiincoffincoffincoffincoffin

A poslouchat MCR mi fakt nepomáhá.
Protože se mám ještě víc na hovno. 

And if you save my life, I'll be the one who drives you home tonight. 

I swear that I don't have a gun. No, I don't have a gun. No, I don't have a gun.

Vlastně už možná nemám, co psát. Asi bych toho 23.3. měla a asi by to byl článek dlouhý jako mandát Václava Klause, ale vše co jsem chtěla říct, už uplavalo

v řece všech těch slz.

A buďme všichni rádi, že jsem se jen zavřela do pokoje, s nikým se nechtěla bavit a ležíc na posteli poslouchala všechna alba od Bullets až po CW. Protože až teď si uvědomuju, kolik kravin jsem měla chuť udělat.

"Because it is not a band - It's an idea."

Co teď? Nevím. Píšu jenom abych něco napsala, protože to tady vypadá tak zpustle. V mé hlavě je to teď jen samá poušť, poušť, občas nějaký ten kaktus. Ehm. Kaktus, no. Vlastně to v mé hlavě vypadá asi jako tady. Nič. Jen ty kaktusy. 

Už to bude minimálně měsíc, co se na nic nedokážu pořádně soustředit. Všechna inspirace a múza mě opustila. Chci psát, chci psát, ale nemám co a nemám žádné nápady a jen zírám do nově otevřeného Wordu.(a občas ty kaktusy)

Chce se mi do Mexika. -.-

Honza je nejúžasnějšínejdokonalejšíohmůjejsusbožesaintjimmyohmyfuckingrudy- On mi půjčil Nevermiiiind. Awh, já ho tak milujem.

Jak Honzu, tak to album.

 "I swear that I don't have a gun..." You liar. -.- 

19 let. 

-.-

Fuck this fucking shit. -.-

A teď se tvařte, že jsem se tu ukázala a vyplodila ze sebe něco opravdu smysluplného. 

"Ten rozhodčí vypadá jako kapr! Kapr! Čum na něj a představ si tu ploutev. ÁÁhahahááááá, kaprrr."

"Ježiši, neříkej mu "kapr"... chudák okoun." 

-.- Bude ubohé, když řeknu, že se bojím?

Save me, Barry. -.-

m.