Oh bless me lord for I have sinned.

Všechno vypadalo, že se znovu zhroutí, ale já se tomu jen smála a už nehodlám ustupovat, protože za a) Má buď krámy nebo za b) Je těhotný. A ignoruji fakt, že je to kluk, sakra, protože většího náfuku jsem ještě neviděla. Ani nevím proč, ale jen se nasral a už si mě odebral z kontaktů na skypu, ale prostě fuck him.
Oh, nic.

Mám psát sloh, ale vykašlala jsem se na to, tak tu jen sedím, popíjím minerálku ( která mi mezitím stihla někam vysublimovat, tak prostě jen dělám, že piju) a poslouchám GD.

Chtěla nějakou odpověď na otázku: "Na co měla tato pohádka, tento příběh poukazovat? Co tím chtěl autor říct?" (Císařovy nové šaty.) Tak jsem napsala..."Že všichni lžou." Doufám, že mi to uzná, protože co já vím, co tím chtěl říct - Asi se normálně vrátím v čase a poletím za Andym (Mrtě přezdívka, ne?) a zeptám se ho: "Hej, bejku, cos jako myslel tím příběhem o tom císařovi?" Jo. Hned na to jdu, paní kompresorko. 

A TEĎ JSEM ZJISTILA, ŽE NA ROCK FOR 

PEOPLE BUDOU BILLY TALENT!

A pořád tu pláču od štěstí a třesu se a nejsem nic moc ničeho schopná, prostě jen pořád brečím a padám hlavou na klávesnici. Protože já tam musím. A když tam nepojedu, tak si to nikdy neodpustím a pokud mě tam nepustí, tak jim to nikdy neodpustím. 

Nevím, kde seženu prachy.

Asi vykradu banku.

Seru na nějaké AFko.

Prostě tam musím.

Ale oni mi to stejně nedovolí...

musím

m.

I-don't-care what you think...

Ať už mě všichni ostatní kluci nechají být! To nemůžeme být jen kamarádi? Co je na mě tak úžasného, že to nejde? ._. Já si snad změním jméno na Ninu Veselovskou nebo třeba Gertrudu Horáčkovou, to by je mohlo odradit. Jeden mě tu zve na jídlo, ten druhý mi chce kupovat dárky k narozeninám a rozplývá se u spolužačky, jak jsem úžasná, třetí mi kupuje ty nejlepší pistáciové deliny a jediný o kterém sním, že se o mě bude takhle zajímat, tak ten nic. A ty ostatní nechci ztratit, protože je mám ráda, ale jen jako kamarády a nechci nikoho zranit, ale ...ůůůh...

Měla bych všem říct, že jsem lesba.  

Jasně, některé holky by to těšilo, že jsou takhle "oblíbené" a jasně, tohle všechno jo, ale nesnáším odmítání a už vůbec né, když to jsou mí kamarádi a já je takhle nechci zklamat a za druhé vůbec nechápu, čím si toto tolik zasluhuji, protože já jsem...prostě já.

ÁÁÁááááÁááÁáááá. 

Zachovej paniku, Mai. Protože klid se zachovává špatně.

"Copak nemůže být mezi ženou a mužem přátelství, kde není nikdo nic dlužen?" 

Ptám se na to samé. 

A jestli se ještě přidá M., který o mně prý řekl, že jsem strašně hezká, tak začnu trhat hlavy.

Jen ten jediný mlčí. 

A já jsem v takové kaši.

...

Včera byl v Show Jana Krause nějaký děda, co neustále mluvil o tom, jak šoustal all day, all night všechny ženské, co viděl a že nechápe, proč se děvčata holí, že si připadá jak pedofil a že se svých sličných pannen nikdy neptal na jméno, ale poznal je podle ochlupení. 

Tak tenhle děda je přesný Rudy zkřížený s Barneym Stinsonem až mu bude 90.

Jsem se ho celkem bála.

On na ty holky vedle sahal a říkal: "Kdybych byl mladší..." 

Brrr.

A málem jsme s Miss rozbily takový ten automat na fotky a dostala jsem 3 valentýnky, ale žádné takové ty opravdu vážné a jsem za to ráda, ale v jedné byly žvýkačky se Spidermanem a miluji T., protože ona je naprosto boží a v kabátě  a čepičce vypadá jako Patrick Stump z Fall Out Boy a já vám nekecám, je to pravda, jednou vám ji vyfotím.

... 

Dneska je poslední díl Saw.

Awwwwww.

Sawwwww.

To je to co jsem vám chtěla sdělit.

Stoprocentně. 

Užívejte života a vzkažte všem, ať se do mě nezamilovávajíbožetojedivnéslovo.

Dík. 

m. 

I'm sorry but the party's over...

Don't let the door hit ya where the good lord split ya honey.

Milujem jeho smích. Prostě tak dokonale psychopatický. Prostě takový, který snad nikdy nedokážu vyloudit ze svého hrdla.

Zítra je Valentýn, že? Jen se modlím, aby mi nikdo nenapsal Valentýnku. Jako..jasně že by to potěšilo, ale pokud by to byl někdo..koho bych musela odmítnout..uh..Nesnáším odmítání. 

Budu se jen doufat, že nepotkám toho někoho, protože bych stejně zase zdrhla někam na záchod a pročekala tam, než by prošel. Fuuck.

Vlastně nevím, co jsem chtěla říct, eh. Jo, já to fakticky zapomněla. 

Jo. Dnes mi bylo řečeno, že jsem jako Rudy. "Buď seš úplně mimo nebo všechno posereš."

Takže jsem pro vás odteď strejda Rudy s velkým kladivem, ďakujem. :D

A zrovna teď bych se sakra měla sprchovat a konečně jsem dopsala referát na výtvarku, přičemž nesnáším matematiku, protože učitelka nás vydírá...JE TO VYDÍRÁNÍ! JE TO VYDÍRÁNÍ!!

"Vy nejdete k tabuli?...Nechcete čárku?...Nikdo?...Ale to se pak odrazí na vaší známce...Ty nechceš jedničku?..No jak chcete.."

Ať umře při splachování záchodu, sakra, nebudu tam chodit, když to nevím! /I když Honza tam dnes šel a neuměl ani sčítat zlomky, což..ty..zvládáš..aspoň../

Bože, radši si se mnou nikdo nepište, protože s takovou náladou to není dobré. Jsme takové svině. My všichni. Tvoříme si vlastní parodii na svět, abychom ničili svět jiný. A sere mě to. Myslíte, že je už pozdě? Že to zašlo moc daleko? Prostě jsme povrchní svině, neříkám že nejsem ani já a všichni lidé lžou, kruh nemá začátek ani konec... Znáte to.

Stalin, já a Adolf...Chodíváme na golf.

Tohle nemá cenu. Měla bych tě poslat do prdele, aby ti bylo líp. Protože povídat si se mnou v takové náladě fakt není dobrý nápad.

A na olympiádě jsem skončila na 11. pořadí. Prostě né poslední. Za mnou bylo..fůů..Asi ještě 10 děcek, aspoň. A to tam byly jen dvě osmačky a zbytek deváťačky. Aw. Řekněte mi, že jsem dobrá! Ať je mi o něco líp.


Tak hail, hail to the king, lidi.


Strejda Rudy

Przníme legendy (krok za krokem): George Harrison

Hej, hou.


Tak jsem se dnes nudila, že jsem se rozhodla nakreslit něco veeeeelkolepého! A už asi po sté jsem si také četla článek o Harrisonovi, takže mě nenapadlo nic jiného, než že ho použiji jako šablonu.

Dám to sem jako "krok za krokem", i když fakt nevím, co k tomu psát.
Já si nepamatuji své postupy, hele. Jen vím, že jsem tu tužku ořezávala asi 3x a je teď úplně pidimidifugutugu.

 

Úplné začátky mého pokusu.... Máj gád. :D 

 
Tady jsem už začala kutit vlasy, pokud to někomu nedochází. Ano, ty divné čáry nad očima nejsou prameny potůčku. Eeeeeeeeeeeeeeeeh. Jo, je to divné, ale já nikdy nekreslím postupně... Prostě skáču, co si zrovna umanu. xD

 

A takhle to pak dopadá. *obří facepalm* 

 

A ještě skan, no. Prostě nejlepší na tom je, že by se mi to dokonce i líbilo. Jóó, líbí se mi to celkem...do té doby, než si uvědomím, že to měl být George Harrison. =.=" 

Byla bych ráda kdybyste se vyjádřili a to jak kladně tak záporně. (To píši jen tak, aby se neřeklo, je mi jasné že to bude jen negativní hodnocení.) 

Vlastně jsem chtěla říct jen... Páčko. :D 

Maiiii. 

Let's make this happen girl, we're gonna showtheworldsomethinggoodcanasdfsaujwowjioeursja for yo-uuuuu-u-uuu....

A nedokážu ji vypustit z hlavy, protože je prostě strašně dokonalá 

a

já stejně vždycky byla na zrzáče.

Všichni to víme, oh božekde jeteďkonecWeasleymuasi bych ho umačkala, zase ho vidět. 

Ehm. Ehm. To je jako důležité odkašlání. 

Takže se Vám omlouvám, že jsem tu nebyla, protože jsem lyžovala někde ve Velkých Karlovicích, rozbíjeli jsme lustr (teda, to má práce nebyla), četli Relikvii Smrti, brečeli dobré tři dny nad Fredovou smrtí, pojmenovávali sjezdovky po Fredovi, srali vlekaře a naráželi si ruku.

Prostě skvělý týden, no ne? 

Nep. Pro někoho bohudík, pro někoho bohužel, ale neumřela jsem. 

První noc jsme si zas povídali, spíše křičeli po sobě a říkali si vtipy. Všechno bylo uřvaně normální dokud nezazněl ten zvuk. Něco bouchalo do dveří. Nikdo za nimi nebyl. Byla odchlípnutá záklopka od těch divných dveří, o kterých nikdo nic nevěděl. Neměli jsme klíče, nevěděli jsme co za nimi je, ale byli tam. Prostě jen byli.  Všichni jsme se nahrnuli k babičce dolů, že se bojíme. Byla  z nás dost vystreslá, někoho nechala spát dole a k nám nahoru šla spát. Po chvíli se ozvala další rána, tentokrát to odneslo okno. Vylekaně jsme přerušili i poslední pokusy o spánek. Prý to byl sníh, co padal ze střechy, ujišťovala nás babička. Jo, my víme. Ale to předtím to sníh nebyl. Byly to dveře. Někdo bušil. Sakra, nikdo o tom celý ten den nemluvil, ale všichni to věděli. Viděla jsem jim na očích, že to nebyl sníh. 

Aneb jedna taková Kingovská část. 

Ale je to pravda a já se vsadím, že si teď budete klepat na čelo a říkat (jak moje máma): Už to To přestaň číst. 

A TEN ZASRANÝ PLUGIN NESNÁŠÍ TWO DOOR CINEMA CLUB, PROTOŽE MI JE FURT STOPUJE A ASI DO TOHO ZA CHVÍLI KOPNU, PROTOŽE JAK SE OPOVAŽUJE?!

Vlastně jsem se tímto článkem asi chtěla jen ohlásit, no.

V pondělí jedu na okresní kolo v olympiádě z českého jazyka.

Celkem prdel je, že je to olympiáda pro tercii a kvartu a já jsem v sekundě, paní profesorkooo... t.t

A na vysvědčení byly "jen" 4 dvojky.

A rozhodla jsem se, že to dám na samé jedničky, musím.

Ale všichni toho od mé osoby moc čekají. Mám se snad každý rok ve třídě postavit a říct: "Paní profesorko, než zahájíte tuto hodinu, chtěla bych vám říct, abyste ode mě nic nečekala."

Protože už mě unavuje, že všichni čekají víc.

A nedají si říct.

Ale jak můžou vědět, že jsem schopna jejich očekávání splnit? 

Třeba tak schopná nejsem, lidi.

Amen.